Co jsem přečetla

Přečteno za srpen 2017

Měsíc s měsícem se sešel a já si s hrůzou uvědomila, že je na čase dát dohromady svůj srpnový seznam. A protože jsme měli v srpnu 14 dní dovolené, která byla hodně ve znamení čtu-čteš-čteme, mám tady pro vás celkem osm knih. Z toho šest knih českých autorů. 

IMG_20170831_194256

První knihou, kterou jsem přečetla byla Pouštní včela od Veroniky Matysové. Román o tom, jak se dá využít něčí slabost. Pozor, není to válečný román, jak se může podle obálky zdát. Já mu na ČBDB dala 4*, je to totiž rozhodně dobrý počin.

ppouštní včela

Další knihou, kterou jsem si pořídila teprve nedávno a hned jsem se na ni vrhla, byl Saturnin Zdeňka Jirotky. Filmové zpracování znám téměř zpaměti a miluju scénu, které jsem dala název Milouš a lehátko! Knihu jsem proto slupla jako malinu, potěšená, že se film držel knižní předlohy. A naprosto stejně jako v knize mi lezla na nervy teta Kateřina. 🙂 Zdeněk Jirotka píše svižně, vtipně, netlačí na pilu, jeho vtipy jako by zůstávaly někde v pozadí a přesto se čtenář láme v pase. Prostě, klasika všech klasik. Nevím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala.

saturnin

Posléze jsem konečně (asi po půl roce) dočetla pohádkovou knihu Krysáci jsou zase spolu. Jiřího Žáčka mám ráda zejména pro jeho básnickou tvorbu. Asi takhle …jsou to jediné básničky, až na pár výjimek, kterým rozumím a líbí se mi. Jednou z předností Krysáků je především to, že jsou nádherně ilustrovaní, ale pohádky mi přijdou někde na pomezí. Pro malé děti to rozhodně není, protože některá mravní ponaučení bych rozhodně nechtěla svým dětem předat (např. lhát je prospěšné, trnkovice je lék apod.), ale ani dospělý si z nich kdovíjak nesedne na zadek, takže sečteno a podtrženo, pro mne docela zklamání. 

krysáci

Pak tady mám jedno velké překvapení, a sice titul Rybí krev českého autora Jiřího Hájíčka. Přiznávám se bez mučení, že jsem si knihu koupila hlavně proto, že byla v akci v mém milovaném knihkupectví Knihy Dobrovský. Samozřejmě, že jsem o autorovi slyšela už mnohé a lákal mne, ačkoliv o jeho jednotlivých knihách jsem nevěděla zhola nic výjma názvů. Jiří Hájíček je prostě úžasný, skvělý a báječný. Příběhy na pozadí českého venkova, kde se mísí a bortí lidské osudy, jsou pro mě magnetem. V tomto případě mi stačily přesně 3 věty, abych se navždy zamilovala. Nečetli jste ještě knihy Jiřího Hájíčka? Čtěte, protože je sakra dobrej! Má skvělý vypravěčský styl, slova mu plynou jako by ho to nestálo žádné úsilí, prostě píše o obyčejných lidech obyčejně, ale přitom skvěle.

rybí krev

Léto bývá většinou ve znamení oddechové literatury a tak jsem šáhla po Hippokratově přísaze od Barbary Wood. Příběh tří naprosto odlišných dívek, které se seznámí během studia na lékařské fakultě a se kterými jdeme na cestě jejich životem ještě po dalších x let. Je to čtení pro ženy každým coulem a opravdu nečekejte nic světoborného, ale rozhodně se jedná o čtivý kousek. Mám ráda příběhy z lékařského prostředí, takže jsem si přišla opravdu na své a pokud stojíte o pohlazení na duši, neváhejte a čtěte. 

hipp

Okamžiky štěstí Patrika Hartla. Najde se tady ještě někdo, kdo o něm nic neslyšel? Pochybuji. Po „Erotikonu“ jsem byla namlsaná a „Okamžiky“ mě teda zklamaly. Vyprávění příběhu ze dvou pohledů není nic objevného a v tomto případě myslím, že to knize značně ublížilo. Já přečetla jako první pohled Veroniky a nevím, zda to bylo dobře či špatně, protože ani Jáchym mě příliš nenadchl.

okamžiky

A protože jsem měla teď takovou menší pauzičku od recenzáků, vybrala jsem si z projektu Podporujeme české autory e-book autorky Katherine Luka s názvem Lovec věna. V září se můžete těšit na recenzi, tak koho to zajímá, ohlídejte si to na webovkách projektu.

205535

John Boyne, irský spisovatel, vydal v letošním roce nový román s názvem Chlapec na vrcholu hory. Byť je příběh čtivý a ne příliš rozsáhlý, přišel mi jako velmi nereálný a přitažený za vlasy. Přitom stačilo tak málo, netahat do příběhu führera. 

chlapec

A to jsou všechny knihy, se kterými jsem si zpříjemňovala měsíc srpen.

Co jste četli v srpnu vy?

Reklamy

4 komentáře: „Přečteno za srpen 2017

  1. Moc pěkné knihy. Já z nich četla jen Saturnina, abych se přiznala – obecně českým autorům až tak neholduji, i když se to snažím změnit. Ale obecně mám mnohem víc knih, co si chci přečíst, od těch zahraničních. 🙂
    Já v srpnu četla docela dost (http://jaderna-knihomolka.blogspot.cz/2017/09/mesicni-cteni-srpen.html), nějakou Zeměplochu, anglicky, německy, jednu populárně-naučnou, sci-fi… Četla jsem – konečně – i Chlapce v pruhovaném pyžamu. 🙂

    To se mi líbí

    1. Já vždy četla české autory v menšině oproti těm zahraničním. Ale letos se to změnilo. Asi to je proto, že spolupracuji s projektem Podporujeme české autory a tak nějak si nevědomky vybírám i českého knihy, co si chci sama přečíst. 🙂 Není to ale cílená honba za českými autory. Chlapec v pruhovaném pyžamu se mi líbil více než Chlapec na vrcholu hory!

      To se mi líbí

  2. Knižního Saturnina naprosto zbožňuji! Ale toho filmového jsem ještě neviděla, to budu muset napravit. 🙂
    Jé, ráda čtu o tom Hájíčkovi! Rybí krev jsem si zrovna pořídila s myšlenkou, že si od toho autora konečně musím něco přečíst. Tak jsem ráda, že jsem si vybrala dobře. 🙂
    A jinak krásné číslo přečtených knih! 🙂

    To se mi líbí

    1. Filmový Saturnin je vážně boží, Oldřich Vízner je naprosto geniální. Já doufám, že až šáhnu po dalších Hájíčkových knihách, nezklamou mě. Děkuji, srpen byl fakt nadprůměrný, myslím, že v září budu ráda za 4-5 přečtených knih. 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s