Co já na knihy

Minirecenze 3v1

Dnes tady pro vás mám takové zvláštní složení tří knih a rozhodla jsem se vám napsat na ně své názory. Fantasy šmrncnuté hororem, psychologický román a román pro mládež. Tak se na ně pojďme podívat.

  • Jiří Pavlovský: Poslední stadium

poslední stadium

Už jsem několikrát zmiňovala, že pro sérii Kladivo na čaroděje mám slabost, a to díky manželovi. Jedná se o unikatní počin, kdy na dvanácti dílech se podílelo celkem osm více či méně známých autorů české fantastiky. Poslední stadium je dlouho očekávaným závěrečným dílem celé série.  Hlavními hrdiny, kteří se objevují ve všech dílech jsou Felix, Vincenc, Klaudie a Walter, svérázná čtveřice, kterou si prostě zamilujete. Musím přiznat, že největší kouzlo pro mne měly první díly, byly postavené na humoru a jiskřivých dialozích. Toto postupem času vymizelo a je to rozhodně na škodu. I když zřejmě chápu opodstatnění, příběh eskaluje, hrdinové už se nebrodí po kolena bahnem, ale po pas v …(doplň si to nejhorší, co tě napadne) a atmosféra houstne. Pro boha, ale co to bylo za konec? Člověk pořád čeká a čeká a autoři se mu takto odvděčí. Nevím no, ale pro Poslední stadium moc pochvalných slov nemám. Bylo to příliš popisné a vypravující, příliš zamotané. Tento závěrečný díl ve mně vyvolává spíše negativní pocity, kdy přestala veškerá sranda a jde do tuhého, ale i tak se to dalo napsat a završit lépe. Jako celek ale tuto sérii rozhodně doporučuji.

  • Veronika Matysová: Pouštní včela

ppouštní včela

Česká autorka píše o Čechovi/Američanovi, jehož slabost byla využitá pro vyšší cíl americké armády. Polemiku nad zrůdností tohoto si nechám pro sebe, to si prostě musíte přečíst. Dobrý nápad autorka ale podle mého v Pouštní včele nezúročila tak, jak se nabízelo. Příběh byl čtivý, avšak chybělo mi tam to pomyslné cosi, abych dokázala prožít děj naplno. Podle mě bylo žádoucí, aby se autorka zavrtala více do hloubky. Scházelo mi napětí, takový ten stav, kdy se nemůžete ani nadechnout v očekávání toho, co bude. Příběh k tomu přímo vybízel. Nehledě na to, že závěr pro mne nebyl vůbec překvapivý. Jako by se autorka dlouho připravovala na skok, ale čtenář viděl pouze záběr na dalšího závodníka v řadě. Rozhodně však dobrý počin, který stojí za vaši pozornost, máte-li rádi trochu toho šťourání se v lidské duši a mezilidských vztazích a trochu té válečné atmosféry. Neodpustím si však dodat, že obálka je velmi matoucí. Vždyť se jedná svým obsahem spíše o čtivo pro ženy, takhle evokuje spíše nějakou válečnou literaturu, po které by kvůli obálce sáhli spíše muži.

  • John Boyne: Chlapec na vrcholu hory

chlapec

Chlapec na vrcholu hory si ukousl příliš velké sousto, pořádně ho nerozkousal a polkl. Takový dojem z celé knihy mám. Autor chtěl ohromit tak, jak se mu to u mě povedlo už u Chlapce v pruhovaném pyžamu, bohužel opáčko se nekoná. Příběh na mě byl až příliš přitažený za vlasy, vykonstruovaný tak, aby přilákal davy čtenářů. Koho by totiž nenalákaly indicie: Berghof – 2. světová válka – Hitler. Abych ale autorovi nekřivdila, psychologický přerod hlavního hrdiny zvládl bravurně a dobře vystihl atmosféru té doby. Mně tam jen prostě vadil ten führer. Přišlo mi, jako by se John Boyne věnoval  charitě, když se snažil o nemožné…polidštění?!? Ne, nevěřím, nechci. Kniha to nebyla špatná, ale na ten zadek jsem si prostě nesedla. 

Četli jste některou z knih? A co na ně říkáte? Podělte své o své názory a postřehy. 🙂 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s